Devět bran tady v tom parku
a je tu pohřbeno celé město.
Sníh taje a narcisy vítají
zmrtvýchvstání.
O kus dál je bílá kaple léta
přesně jak si to pamatuju:
věřím
protože žiju, ač jsem zemřela.
A pamatuju si podzim
když jsem tudy kráčela
po červených listech javoru.
Mirkka Rekola: Anna päivän olla kaikki, 1968.
Runoo1 
Děkuji za vytrvalé přívaly poetického čtiva! Přeji šťastný a veselý Nový rok 2023! V.K.
LikeLike