Kurbinovo II
Dveře byly nicméně otevřené.
Uvnitř všechno jako na stavbě,
rozdělaná práce, stěny zakryté,
střechou kostela modré nebe.
Pokřižovali se
a zpívali
když vcházeli dovnitř:
Nyní mocnosti nebeské neviditelně s námi konají službu.
Neboť vchází
Král slávy…
Měli v úmyslu dozpívat to do konce
a pak odejít
když vtom se ozval zvuk
připomínající šum deště.
Napravo plastová plachta vysoká jak celá stěna
se zespod vzhůru vznesla.
A odhalila fresku Krista.
Král slávy,
o němž zpívali, přišel,
byl tam a shlížel
na ně,
s příkrým výrazem,
oči studené jak horský vítr,
těžká černá kštice.
A oni tam byli
a viděli,
a nevěděli čemu věřit.
Mirkka Rekola: Valekuun reitti, 2004.
Runoo1 