Mirkka Rekola 357

Kurbinovo II

Dveře byly nicméně otevřené.
Uvnitř všechno jako na stavbě,
rozdělaná práce, stěny zakryté,
střechou kostela modré nebe.

Pokřižovali se
a zpívali
když vcházeli dovnitř:

Nyní mocnosti nebeské neviditelně s námi konají službu.
Neboť vchází 
Král slávy…

Měli v úmyslu dozpívat to do konce
a pak odejít
            když vtom se ozval zvuk
připomínající šum deště.
Napravo plastová plachta vysoká jak celá stěna 
se zespod vzhůru vznesla.
A odhalila fresku Krista.

Král slávy,
o němž zpívali, přišel,
byl tam a shlížel
na ně,
            s příkrým výrazem,
            oči studené jak horský vítr,
těžká černá kštice.
A oni tam byli
            a viděli,
a nevěděli čemu věřit.

Mirkka Rekola: Valekuun reitti, 2004.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s