Stěží odešel
když se dveře otevřely
dokořán jak náruč,
a hlas zněl povědomě
z rodného domu, země,
„tvůj táta měl rád třešňové květy“.
Tehdy jsem uviděla ty květy kvést,
pozorovaly ho.
Mirkka Rekola: Valekuun reitti, 2004.
Mirkka Rekola 350
Runoo1 