Mirkka Rekola 346

Jdu jen pro věci do komory.
Staré housle, už nehraju.
V tašce stará kniha,
            Malte Laurids Brigge.
Cesta desetiletími.
A tys mě nezastavila.
            Vlak odjíždí z konečné stanice,
sedím zády ke směru jízdy,
hledím z okna, hledím,
jako bych tě ještě viděla
            když neslyšně projíždíme
            podzimně červeným
            listnatým lesem.
Proč jsem tě hned nepoznala?
Okno a okno, mine nás vlak.
Balkony činžáků, opuštěné,
peeping systems stojí tam
kdesi, den se schová
za skladištní budovu.
Tohle pokračuje, cesta desetiletími.
Jezdím po téhle trati tam a zpět.
            Jezdím téměř dokola.
Jako by to byla oběžná dráha podkovy,
            trasa vedlejšího měsíce,
když se přiblíží, otočí se nazpátek.

Mirkka Rekola: Valekuun reitti, 2004.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s