Dlouhá paměť a krátká odpověď. Není moc času. Ale když se zapomene, je paměť okolo. Tak jako březové listy na stejném stromě. A tráva. Pod zemí je jaro pořád, jaro pořád, žertovně si prozpěvuje, a já zpívám, když sníh roztaje, hned odtamtud vyleze.
Mirkka Rekola: Valekuun reitti, 2004.
Runoo1 