Zešeřelého rána strčila jsem ruku
do skuliny v kmeni vrby popelavé,
kdysi tam byla čísi
krabička cigaret,
teď odtamtud vyletí pták
k moři.
Dotek pírka z křídla na hřbetu ruky.
Letěl vysoko.
Večer
jsem ho cítila u lopatky.
Mirkka Rekola: Valekuun reitti, 2004.
Runoo1 