Zastavila jsem se u řady výloh,
malé spektrum ukazovalo
jasné barvy,
kreslilo na okno stromy
s kulatou korunou, kopečky, řeky,
krajiny jako by proudily,
prolínaly se navzájem,
mapa nového smyslu,
šesticípé hvězdy, jiskřivé
oči hledající svou osobu, lidé
v letu sami v párech
ve tvářích záři, ruměnec,
krystalky, kytky, vločky;
prázdný obchodní prostor na mrazivém slunci.
Mirkka Rekola: Taivas päivystää, 1996.
Runoo1 