Mirkka Rekola 296

Zastavila jsem se u řady výloh,
malé spektrum ukazovalo
jasné barvy,
kreslilo na okno stromy
s kulatou korunou, kopečky, řeky,
krajiny jako by proudily,
prolínaly se navzájem,
mapa nového smyslu,
šesticípé hvězdy, jiskřivé
oči hledající svou osobu, lidé
v letu sami v párech
ve tvářích záři, ruměnec,
krystalky, kytky, vločky;
prázdný obchodní prostor na mrazivém slunci.

Mirkka Rekola: Taivas päivystää, 1996.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s