Podzim v parku Kaivopuisto, a jablka.
„Když jsi tak vysoká,
hoď nám nějaké!“
Podzim a jablka,
a jablka křičela,
strom mnou zatřásl, já jím.
Mnoho podzimů, mnoho dětí.
Přišlo z nich jedno
a ptalo se, jestli jsem to já.
Přišlo z nich jedno a zeptalo se.
Ale ten strom už není k nalezení.
Mirkka Rekola: Taivas päivystää, 1996.
Runoo1 