Mirkka Rekola 292

Svět se zbořil,
o čem ještě přemýšlíš,
            bolí z toho hlava,
atmosféry vyschly,
                        vesmír
je jako Einsteinův balicí papír.
            Kudy kráčíme,
když ne v mraku našeho dechu,
v mraku našeho dechu
ve městech, člověku
            je krok vržením,
jinou zemi než tuhle
nevidět, proto nikdo 
nevrhá ničím jiným než se sebou na zem.
Lidé už se na sebe nedívají,
jestli někam, pak jen na nohy.
Ale co já vím, ani já se nedívám.

Mirkka Rekola: Taivas päivystää, 1996.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s