Často jsem ji vídala sedávat pod stromem,
když nebyl nikdo v dohledu,
objevila se, přešla ke keři s rozhoupaným
krmítkem, dlaní ho zastavila,
natáhla ruku, nabrala semena,
strčila je do úst a vypadala, že mluví s ptáky,
útlá ramena zlehka ve vzduchu
odvrátila se v úkryt stromů.
Mirkka Rekola: Taivas päivystää, 1996.
Runoo1 