Na schodech vždycky ta druhá
kráčela vpředu
nevzpomínám si ani která z nás,
nevzpomínám si na schodech,
na ulici jednou,
když jsme šly spolu
a vedla sis kolo, i naše nohy
vnímaly ty druhé, po hodně dlouhém
kuse cesty byl v krocích klid.
Mirkka Rekola: Taivas päivystää, 1996.
Runoo1 