Označené kameny, které se tu nachází.
Kdo čte s tebou, otevírá hřbet jazyka,
veverčí křoupání, něčí hluboké mručení,
otevřeš pusu a hned ti někdo vezme slovo,
ne tento temně zelený mech, tento hrob,
je to stinné místo, bezmála svatý les,
žádný tuřínový háj, šeptáme si o tom
stále, já a můj pes, když se vprostřed dne
na jezeře houpou malé jasné měsíce.
Někdo je uviděl a vyrobil první člun.
Teď je člun obrácený, teď voda teskně mluví,
nebe jako Tibet, v modři tmavé mraky sněhu.
Mirkka Rekola: Kuka lukee kanssasi, 1990.
Runoo1 