Mirkka Rekola 270

Vstávej, neotálej už, odejdi z této země. 
Slyšela jsi tam, jak k sobě mluvím, 
nežádoucí, pronásledovaná, zaživa pohřbená, odejdi. 
A nevstala jsem, nezvedla ani hlavu z postele, 
dokud jsi mi uprostřed snu nezavolala odkudsi ze země, 
řekla jsi, žes byla zrovna nabrat vodu z pramene. 
Chladnou a průzračnou. Tak chladnou a průzračnou. 
Tak živou jako dar slovům. Vstávej, odejdi.

Mirkka Rekola: Kuka lukee kanssasi, 1990.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s