Kráčí v šlépějích své rodiny, tmavá dívka,
právě se blíží, je to cítit na čele,
div že nepřikývne, je stejně stará
jako já tenkrát, pohupuje tím modrým
batohem, nevěděla jsem, kde na světě
žije, v mlčení psala jsem noty,
roztrhala jsem je, takt byl pokaždé špatně, pomalé
kroky, tohle je židovská čtvrť,
takhle se může chodit, dýchat pohledem druhých.
Mirkka Rekola: Kuka lukee kanssasi, 1990.
Runoo1 