V červenci vyrazil synovec tábořit
na sever, v horách napadl nový sníh,
já jsem prchla z rozpáleného bytu,
na sestřině letní chatě řádila podzimní bouře, oheň
v krbu, na sobě svetry, v nemocnici matka
s vysokou horečkou, kráčela jsem odtamtud k oknu
svého dětství, ne čas ale místo se protáhlo,
moje oči sledovaly okraj ledu, vysoké stromy v okně.
Mirkka Rekola: Kuka lukee kanssasi, 1990.
Runoo1 