Mirkka Rekola 260

Kdysi dávno vzkvétajícího města 
zbořené zdi, zlomené
k zemi přitisklé sloupy,
a tamhle na svahu moje matka
drobná vedle kamenných ruin
čeká, že projdu touto stoou
tam a zpět a vezmu ji někam na jídlo,
nejvíc se jí líbí terasy,
jejichž střechu tvoří zelené rostliny.


Mirkka Rekola: Kuka lukee kanssasi, 1990.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s