Kdysi dávno vzkvétajícího města
zbořené zdi, zlomené
k zemi přitisklé sloupy,
a tamhle na svahu moje matka
drobná vedle kamenných ruin
čeká, že projdu touto stoou
tam a zpět a vezmu ji někam na jídlo,
nejvíc se jí líbí terasy,
jejichž střechu tvoří zelené rostliny.
Mirkka Rekola: Kuka lukee kanssasi, 1990.
Runoo1 