Mirkka Rekola 259

Staré město je uvnitř nového,
                        jeho včerejší den,
není o nic víc starší, jen je oddělili
kdysi zdmi, na druhé straně zdi
zůstala druhá půlka ulice,
                        nabílené domy, modré
brány, šla jsem tam třikrát,
prošla třemi různými branami,
                        tam je teď to číslo
přese mne, když je rok místem,
je zbytečné o tom přemýšlet, hejno holubů kroužilo
se mnou, přistálo na střechu kostela, poslouchala
jsem starý zákon, když ho četli
v řečtině, celý kostel rezonoval, vyrozuměla jsem, že
„nazýváš spásu zdí
a vděčnost branou“.
            A já přišla zpátky k bráně,
ustoupila o dva kroky, tak jsem to udělala i tehdy, 
když jsem tě uviděla, pohlédla jsem na brány, 
než jsem odtamtud odešla, 
oblouk, který vydával nebe modrému moři.

Mirkka Rekola: Kuka lukee kanssasi, 1990.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s