Než se mi tohle vyjasní
v cyklickém pohybu, jako v jednom kruhu,
tak budu tím hořícím keřem,
který bíle dýmí na mýtině
proti modré obloze, když jedeme vedrem,
a není nic než proud větru auta
kolem pásu borovicového lesa, luk vrbovek.
Mirkka Rekola: Kuka lukee kanssasi, 1990.
Runoo1 