Mirkka Rekola 244

Můj tmavý stůl se v noci rozšiřuje,
ohmatávám jeho okraje,
                        jestli tam jsou,
píšu na horizontu vlastního stolu
            po všech stranách hvězdy,
jsem stejně tak jejich jako lidí
                        sama
s hlavou svěšenou slyším, jak tepu,
je to jako klenba zrudlé záře, ozvěna.

Mirkka Rekola: Puun syleilemällä, 1983.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s