Vysvlékla jsem tě z paměti?
z paměti tebe
s laskáním stvořeného, skálu pevnou jako moře v náručí.
Slunce, a slunce
v mých dlaních, já napříč roky,
rybákův vrh do vody, ach, och a pluj, i pobřežní ptáci
se v těch vodách navzájem najdou.
Mirkka Rekola: Puun syleilemällä, 1983.
Runoo1 