Ptala jsem se tě, kam se chystáš v létě,
jako by zrovna nebylo, léto,
stromy rozkvetly, vezmeš stromy?
bíle
je tamhle na tom kameni vyryto
Svatební kopec, zásnubní léto,
ví to
ten, kdo je s touhle mystikou seznámený a drží
vzdálený okraj lesa sobě poblíž.
Smrk je to, který se vydal s tebou
na cestu, smrk je to a všude po něm něco zbylo.
Mirkka Rekola: Puun syleilemällä, 1983.
Runoo1 