Mirkka Rekola 239

Nejprve jsem myslela, že jen stoupá.
Viděla jsem věže, byly dvě,
dvojitá okna poté a nejméně dvoje, oči.
Bylo to v bráně, to v bráně
jsem tě ucítila na svých rtech.
Ještě i mezi dveřmi čekala bych.
I kdybych byla dveřmi. Byly to dvojité dveře.
Rozpřáhla jsem paže. Je to mezi pažemi,
tady mezi pažemi,
že procházím branami paměti a chci.
Že chci vidět své srdce a být přitom člověkem.

Mirkka Rekola: Puun syleilemällä, 1983.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s