Mirkka Rekola 238

V noci, když slyším tvůj dech,
a tvoje kůže pod mojí dlaní hřeje,
                        vidím barvy v mracích,
na tvém pravém rameni
se zračí slunný odraz vody,
                        moje dětství, v novém spojení
břeh a voda, a voda stoupla,
a mně se nechtělo na kopec, přiměla jsem se
a ocitla se pak v modrém vzduchu,
                        v očích člun,
zvedla jsem ruku, a voda, ta stoupla ještě víc.

Mirkka Rekola: Puun syleilemällä, 1983.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s