Tohle je ten dutý strom, který hledám,
který jsem našla v dětství,
tak dlouho trvalo, než jsi přišla,
koruna byla už vysoko,
čerpá hodně ze vzduchu, tenhle strom,
jeho kořeny, je tak uzemněný,
strom, jímž proudí jeho zesnulí.
Ty sedíš u kmene, oči máš v něm,
a já jsem vůbec nevyšla ven.
Mirkka Rekola: Puun syleilemällä, 1983.
Runoo1 