Hodil boty prvního
jarního dne do moře,
teď jde do mraků,
teď se potácí na břehu,
ponožky spodky trika ušpiněné.
„Jak hulákal že tohle prádlo
už prát nebude,“
ochozené boty,
už nikdy nebudou pár,
ani v moři ani na břehu není jiných.
Mirkka Rekola: Kuutamourakka, 1981.
Runoo1 