Potácím se tu čelem
k moři, tohle jsem dřív neviděla,
zaostřím zrak,
natáhnu záda
k naplavenému dřevu na břehu,
zlatě zářící sloup
zvedl se z těch mrazivých vod,
na podstavci s třemi schody,
stupínky jak odřezky diamantu,
ohromný sloup,
svislé vrásky,
zúžil se do oslnivé modři,
ohnula jsem záda,
tam, na hlavici,
houpe se malý jako měsíc červený den.
Mirkka Rekola: Kuutamourakka, 1981.
Runoo1 