Na vrchu toho dlouhého kopce
se mi povedlo posadit tě na sáně,
na kopci nebyly už ani děti,
bylo tak pozdě,
seděla jsi tam, já sáně pustila,
sledovala jsem, jak jely,
tvá záda,
jak se zmenšovala, čím dál víc, tam mezi tmavými
stromy jsi byla v dětství.
Mirkka Rekola: Kuutamourakka, 1981.
Runoo1 