V podřepu na otevřeném ledě
šosy kabátu otírají sníh
poklepává se po kolenou, domlouvá psovi,
ten nejde, zapomněl své jméno,
tak ho nechá být,
jenže nevzpomene si už ani na vlastní,
já tu na břehu marně křičím.
Mirkka Rekola: Kuutamourakka, 1981.
Runoo1 