Jsou tady, ty děti,
důchodci, pár ve středních letech,
kamarád se svojí dívkou, unavení,
všichni spí v tomto snu,
když se vzbudí,když se vzbudí,
začínají se vyptávat, v jaké jsou teď době
a na jakém místě, a já nemůžu říct,
ty jsi to už řekla,
není místa, není kam jít,
jejich obavy, vyplnily můj den, moji noc,
a já nemůžu říct, vypustila jsem je.
Mirkka Rekola: Kuutamourakka, 1981.
Runoo1 