Jedenáct. Dvanáct?
Tady v hotelu se stejným názvem si vzpomínám,
že rok je nadále Kronos, zlatý věk,
chce vydržet, nechce
stříbro, železo, pojídá se sám, měsíc za měsícem,
polyká své syny a dcery.
Brzy bude po něm, něco ho tlačí,
tento kámen, obrací ho: v jeskyni kamenů
ten, který probouzí kameny.
Jedenáct, dvanáct.
Zůstane v novém roce, naštěstí, zůstane v něm.
Mirkka Rekola: Kuutamourakka, 1981.
Runoo1 