Ty si na to nepamatuješ, byly ti dva,
když jsme se dohodly, že pozvu ptáky,
všechny, na chalupu,
nepamatuješ si to, skáčeš nadšením,
už je to šest let,
teď se dostavili
na zasněžený dvůr, na snopy tvého budníčku,
hýli, zvonci, sýkory koňadry i modřinky,
žluny, vrány a puštík,
nepamatuješ si to,
já ano, já jsem tvá paměť.
Mirkka Rekola: Kuutamourakka, 1981.
Runoo1 