Kde stále jsi,
brzy bude zima, hřbet temnému
rozbouřenému moři,
jasany, říkám,
to nejsou jasany, topoly,
sedm vysokých stromů před zdí,
před prázdným pozemkem,
nikde tě nerozeznávám, topoly
jarně zelené zatímco park
podzimně žlutý, hnědý,
a já tedy okolo stromu, jeho kmene,
severovýchodně od města, pod bílým mrakem.
Mirkka Rekola: Kuutamourakka, 1981.
Runoo1 