Já přicházím přes noc sněhem,
nazývám den tvým jménem,
přicházím, a říkám ti své staré jméno.
Ty si nevzpomínáš, kdo mluví.
Proč, ptáš se,
jsem zařídila tenhle vír návratů,
abychom doopravdy oslepli.
O tobě, o tom příchozím, já mluvím,
ty nasloucháš minulosti, myslíš, že už
jsi mnohokrát byl, zloději. Nikdy.
Jsou sem hnaní do umoření.
Mirkka Rekola: Kuutamourakka, 1981.
Runoo1 