Uslyšela jsem slunečnou flétnu,
kosa
v tom tichu, na stromě bez listů.
Toho dne jsem změnila město,
teď je jiné,
stejné, jaké jsem potkala zalidněné
na všech cestách.
Brána sem tak dokořán,
že v ní není nikdo.
Pamatuju si devět bran
ve starém parku,
na starém hřbitově je hlídač obcházel
a zavíral.
Toto město je měsíci od podzimu do podzimu,
a nestárne tím,
jeho léto je dni dnem, noci nocí,
je vždy tak jiné.
Mirkka Rekola: Kohtaamispaikka vuosi, 1977.
Runoo1 