Pootevřu oči v zakouřeném přítmí,
neslyšet než skřípění hodin,
opodál je potok, vedle potoka byl
žlutý kosatec toho léta
kdy jsem tě uviděla
odsud zpoza borovic; všechno tak vzplálo.
Takže jsi to teda byla ty tam ve městě.
A jak ses vzdalovala, bylas blíž.
Já teď u nohou vřesový kouř
obcházím ty veliké stromy.
Mirkka Rekola: Kohtaamispaikka vuosi, 1977.
Runoo1 