Cestovala jsem z kraje jara,
do Kodaně,
v době výprodeje kožichů,
lilo a lilo, to byla zase cesta,
skončila, i tam,
na tváři chladná kapka.
Koupila jsem vlněný svetr na pěší zóně,
pořád jsem viděla tutéž tvář, v lunaparku
točila se pryč ode mě,
opět jsem byla tady na rohu a
nějaká malá holčička udýchaná
utíkala k bráně, zrovna když jsem ji míjela:
„Vad heter du?“
Pamatovala jsem si to.
Zašeptala své jméno.
„Mikaela.“ Jméno anděla.
„Vart går du?“ Vyptávala se a já nevěděla.
Zvláštní,
že si nepamatuju, která z těch bran to byla.
Mirkka Rekola: Kohtaamispaikka vuosi, 1977.
Runoo1 