Své dlouhé monology
pronáší napříč epochami:
neslyšíte?
Doufají v to od druhých,
čekají sobě podobné,
rodí se takovými.
A tak je svět uspořádaný
že ti druzí se unaví
a začnou provádět každodenní úkony.
Mirkka Rekola: Tuulen viime vuosi, 1974.
Runoo1 