Mirkka Rekola 104

Ale svět je tak ustanovený,
že roční období
jsou známí.
Sedí tady u stejného stolu.
Je nás pět, jedno se 
s nikým nespřáhlo,
i když sedí teď jaru
naproti.

Z toho je podzim,
když sedí ve dvou,
tehdy jsou spolu,
ale teď je cizí.

Prostřou stůl
a je na něm všelicos:
jehněčí, kapustičky, bobule,
ačkoliv je zima a sněží.
A natáhne svých pět prstů
zvedne skleničku a pije:
toto je dobré víno, poslyšte,
chutná jako hlína,
je v něm chuť prvních 
rán jara.

Mirkka Rekola: Minä rakastan sinua, minä sanon sen kaikille, 1972.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s