Mirkka Rekola 102

Skáču přes koleje pobřežní železnice.
U mola je malé červená skládačka
na noc uzamčená.
Odtud vyplouvají lodě na víkend.
Moře je klidné.
            Ta kytka, už je to řečeno, mohlo by to zůstat
nevyřčeno, a ptáci.
  Racek vzlétl z vody,
brzy už všechno ztichne.
Můžu se odsud přesunout. Noc tmavne.
Já neobrátím hlavu, je to měsíc.

Mirkka Rekola: Minä rakastan sinua, minä sanon sen kaikille, 1972.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s