Skáču přes koleje pobřežní železnice.
U mola je malé červená skládačka
na noc uzamčená.
Odtud vyplouvají lodě na víkend.
Moře je klidné.
Ta kytka, už je to řečeno, mohlo by to zůstat
nevyřčeno, a ptáci.
Racek vzlétl z vody,
brzy už všechno ztichne.
Můžu se odsud přesunout. Noc tmavne.
Já neobrátím hlavu, je to měsíc.
Mirkka Rekola: Minä rakastan sinua, minä sanon sen kaikille, 1972.
Runoo1 