Mirkka Rekola 97

Jedla jsem vůbec kdy
něco takového:
každé sousto chutná jako první
a jím před vámi když nabízíte
a jste vždycky dva, nejbližší,
            a pak ještě dva a dva,
řeknu to?
pouze sčítám
a vzejde z toho dlouhé sdělení.
Hraju. Smutnou roli: já nevím.
Zem pomalu uspává.

Mirkka Rekola: Minä rakastan sinua, minä sanon sen kaikille, 1972.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s