Jedla jsem vůbec kdy
něco takového:
každé sousto chutná jako první
a jím před vámi když nabízíte
a jste vždycky dva, nejbližší,
a pak ještě dva a dva,
řeknu to?
pouze sčítám
a vzejde z toho dlouhé sdělení.
Hraju. Smutnou roli: já nevím.
Zem pomalu uspává.
Mirkka Rekola: Minä rakastan sinua, minä sanon sen kaikille, 1972.
Runoo1 