Všechno bylo významné,
i to, že nevzešel z rozkroku
ale z pupku
té noci kdy byla bouře
taková že se roztříštily prosklené dveře porodnice,
a ráno, Gabrielova dne, slunce vysvitlo
poprvé zase po dlouhé době.
Mirkka Rekola: Minä rakastan sinua, minä sanon sen kaikille, 1972.
Runoo1 
Lůnu říkat rozkrok…divné..to je jak o mezkovi
LikeLike
Slovo “lůno” v originále není, takže nemůže být ani v překladu.
LikeLike
je to jako epizoda z mýtu o zrození bezpohlavního anděla
LikeLike
Tak o tu bezpohlavnost jde u Mirkky Rekoly především. Vzhledem k tomu, že měla vztahy s ženami, vzhledem k absenci rodu ve finském jazyce a vzhledem k chápání člověka velmi univerzálně a rovnocenně s Bohem. Takže anděl nikoliv, ale člověk ve své lidské a zároveň božské podstatě. Spojování protikladů či zdánlivě nespojitelných entit je také významný rys její tvorby.
LikeLike