Pusto. Mlha se zvedá jako andělika. Kvete. A má tvoji každodenní tvář. V centru města mají stíny ostatních a já píšu: smutně sleduju ty náměsíčníky, vypadají jako noční motýli.
Mirkka Rekola: Minä rakastan sinua, minä sanon sen kaikille, 1972.
Mirkka Rekola 87
Runoo1 