Četla jsem si v knize Jobově,
známí přišli a odešli,
četla jsem si v jejich knize,
roční období se odvracela,
četla jsem dlouho.
Bylo ticho. Ani list nerozeznat.
Zvedla jsem zrak: zhasla
přede mnou tato hvězda
uprostřed věty:
Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi?
Mirkka Rekola: Minä rakastan sinua, minä sanon sen kaikille, 1972.
Runoo1 