Mirkka Rekola 74

Jsem těmi elementy, které používám? 
Dnes říkám, že nejsem,
dnes, kdy jsem jejich vězněm,
musím znovu říci, že nejsem.
Já jen ohlašuji oheň: den je připraven,
země, která ve mně hoří tímto způsobem.

Byl jsi tak ze severu,
že pohled spočinul na obzoru,
a jedno jediné slovo, které jsem ti zanechala,
mě učinilo chladnou. 
Jsem ti zde prázdnou zástavou,
jsem vlna vyhozená větrem
a ty se smíš dívat.

Den probíhá jako bankovní převod
na účet, který neznám,
a já jsem tak tělesná,
jak to jen v tomto stavu lze.
Každá noc je se dnem v rovnováze,
ne před ním, ne po něm.
Tak jako ten kos černý
zpívá za dne, v noci.
A drobná mlha se zvedá do krátkého večera
z listů stromů, z tváří,
není vždy jasné odkud,
dýchnu na kůži tvé ruky a řeknu:
tak dělá vítr, když tě má rád.

Mirkka Rekola: Anna päivän olla kaikki, 1968.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s