Mirkka Rekola 68

Ten, který mnohokrát přišel, se mnohokrát nedostavil, myslím vždy na své dobro, tak jak to řekl, přemítal, seděl tam nyní shrbený, jaksi šedý.
Ty se taky v oblacích občas třeseš, řekla jsem a bylo ve mně dosud dítě barvy hromu, jistým způsobem kruté. Spatřila jsem záblesk dřív, než vyrostla borovice, a uběhla staletí, kdy jsem sledovala, jak hoří. Teď již není čas, není čas hýčkat si ty city. Ať žijí státy, za svou čest bojující i pohasínající mučedníci.

Mirkka Rekola: Anna päivän olla kaikki, 1968.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s