Mirkka Rekola 62

Loď houká do noci,
zase se vzájemně vzbudíme,
mořský útes je stále hladký, stále teplý.
Vzpomínám, jak jsem stála uprostřed stěžně,
jako bych měla krk ze dřeva,
zrak jsem upírala sem.
Dlouhá cesta do tak blízka.
A teď radostné léto,
dá se spát bez peřiny a pod ní.

Mirkka Rekola: Anna päivän olla kaikki, 1968.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s