Loď houká do noci,
zase se vzájemně vzbudíme,
mořský útes je stále hladký, stále teplý.
Vzpomínám, jak jsem stála uprostřed stěžně,
jako bych měla krk ze dřeva,
zrak jsem upírala sem.
Dlouhá cesta do tak blízka.
A teď radostné léto,
dá se spát bez peřiny a pod ní.
Mirkka Rekola: Anna päivän olla kaikki, 1968.
Runoo1 