Mirkka Rekola 57

Co jsem tehdy vůbec měla
jiného než okno:
            chtěla jsem se dívat.
A uši slyšely dětské hlasy zdálky,
            na začátku věků hry
které se nikdo nenaučil.
Přijď, zvala jsem: přijď,
to co je nejmenší
potřebuje celé tvé tělo.
A já vložila svou naději do světa
a ta mi nebyla odebrána.

Mirkka Rekola: Anna päivän olla kaikki, 1968.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s