Co jsem tehdy vůbec měla
jiného než okno:
chtěla jsem se dívat.
A uši slyšely dětské hlasy zdálky,
na začátku věků hry
které se nikdo nenaučil.
Přijď, zvala jsem: přijď,
to co je nejmenší
potřebuje celé tvé tělo.
A já vložila svou naději do světa
a ta mi nebyla odebrána.
Mirkka Rekola: Anna päivän olla kaikki, 1968.
Runoo1 