Pět labutí na zasněženém jeřábu.
Jedna poklidně pozvedla křídla.
Tak zvláštní všechno,
zvláštní mít
za této zimy bílý sen.
Moje sáně jsou tmavě hnědé
a skluznice řiditelné,
na kopci dům jako v dětství,
ten velký, kde to vždy žilo.
A labuť vyletěla tím směrem.
Bylo tak klidno konečně
a já na saních asi usnula.
Mirkka Rekola: Anna päivän olla kaikki, 1968.
Runoo1 