Za chladného rána jsem si všimla, že obcházím městem dokola. Z tržiště jsem šla na tržiště. U Uspenské katedrály se zvedal dým jako z kadidla, prodejce vážil ryby, vpředu černá klidná díra v ledu, na ledě kachny. Jaro už natolik, že jsem měla chuť jít kus cesty s kachnou v podpaždí. Drnčel vlak. Na břehu stála lokomotiva, červená, a černé vlajky traulerů. V tržnici jsem si vzpomněla, že než přišla válka, viseli o pondělních ránech za okny krvaví ptáci a zajíci. Někdo volal jménem, kdo to byl, roky, o nichž mluví jako za zády. Když jsem odešla, někdo mi nechal za svými zády otevřené dveře.
Mirkka Rekola: Anna päivän olla kaikki, 1968.
Runoo1 