Židle tam stála, abych mohla sedět
a přemítat, odkud jsem sem přišla:
svět místnost archa
jako kruh, rozčtvrcený.
Odešla jsem, nejprve jsem pustila dveře, uhnuly,
hladká zeď ruka s níž píšu.
Viděla jsem listy stromů
a listy stromů byly před rozpukem
v parku dívka která napadala na nohu,
v očích modro kolem země.
Radost a asymetrie.
Nebe se rozeznělo
modře, v oku kolem země
racek rackovi na hřbetě a jaro.
Mirkka Rekola: Ilo ja epäsymmetria, 1965.
Runoo1 